Po patnácti letech vychází nové vydání knížky, která by neměla chybět v knihovničce žádného cestovatele a záhadologa. Arnošt Vašíčka přináší strhující svědectví o nejbizarnějších a nejkurióznějších obyčejích, nevysvětlitelných jevech a záhadných úkazech, které dokazuje, že i na prahu třetího tisíciletí na naší planetě přežívá utajený svět tajemných tradic, magie a zázraků.
Brožované vydání Desítky barevných fotografií Cena 249 Kč
Objednávky na mysteryfilm@iol.cz nebo tel:59+ 613 56 86
Poštovné a balné neúčtujeme.
UKÁZKA:
Od dob vydání pověstného románu Dracula je za pravlast upírů považováno Sedmihradsko. Právě v těchto ponurých odlehlých končinách Balkánu se zrodila legenda o živých mrtvých. O nebožtících, kteří přes den spí v rakvích uložených kdesi v temných sklepeních svých sídel a ožívají teprve s příchodem soumraku. Tyto hrůzné tvory nebylo možné zranit nožem či jinou sečnou zbraní, ohrozit je mohla pouze stříbrná, knězem posvěcená kulka nebo dřevěný kůl, vražený rovnou do srdce. Jejich těla se neodrážela v zrcadle a i mnoho let po smrti byla stále vláčná a měkká. Podle lidové tradice upíři dokázali létat a v podobě netopýrů se vydávali na lov. Jejich hlavní zbraní byly neobvyklé dlouhé horní špičáky, které často vyčnívaly z úst. Každá oběť, které vysáli krev, musela následovat jejich smutný osud.
V roce 1725 se jedné srbské ženě zjevil v noci její manžel Peter Plogokowicz, a žádal o své boty. Žena dostala strach. Její muž nedávno zemřel a byl pohřben na nedalekém hřbitově. To co viděla, nebyl sen, ale téměř „hmatatelný“ přízrak. Její obavy se stupňovaly, když v následující dnech zemřelo v okolí devět sousedů. Všichni, muži i žehy, vypadali jakoby se jim z těla ztratila krev. Obyvatelé vesnice propadli panice. Obrátili se na rakouského státního apotékáře, který u nich zrovna pobýval, aby Plogojowiczovo tělo exhumoval a prohlédl. Podle dochovaného záznamu nehty a vousy nebožtíka za dobu jeho pobytu v hrobě značně vyrostly, stará kůže se mu oloupala, a pod ní se objevila nová. Když lékárník probodl tělo mrtvého zašpičatělým kůlem, aby již nemohl po noci nikomu škodit, vytékala mu z uší a nosu čerstvá krev.
Příšerní démoni noci nejsou pouze výplodem pověrčivosti zaostalých obyvatel jihovýchodní Evropy. Strach z jejich existence opanoval celý svět a na některých místech vytrval dodnes.
PŘÍSNĚ STŘEŽENÝ HROB
Dne 9. června roku 1993 zachvátila malebné jihoperuánské městečko Pisco panika. Matky již od rána hnaly své děti do kostelů a na fary, aby kněží svatou moci kříže a svěcené vody vytvořili bezpečnou zeď před útokem krvežíznivého vampýra. S nadcházející noci vřava vrcholila. Lidé se za vroucného modlení shromáždili na místním hřbitově a v hrůze očekávali, až se jeden ze starých betonových hrobů rozlomí a z něj vystoupí upír, aby ztrestal obyčejné smrtelníky za příkoří, která mu kdysi způsobili. Nezvykle matný, mlhavý soumrak ještě více umocnil vzrušenou atmosféru. Každý stín, míhající se v temném oparu nad hřbitovem byl vítán zděšenými výkřiky. To vše za asistence televizních kamer několika světově proslulých společnosti.
Hlavní příčinou davové psychózy a nezvanou hrdinkou oné hrůzné noci byla Sarah Ellen, žena, která téměř devadesát let odpočívá v přísně střeženém hrobě a jejíž osud i smrt jsou dodnes zahaleny šerosvitným hávem tajemství.
Jisté je pouze jedno. Sarah Ellen se narodila roku 1872 v Anglii. Již v dětství překvapovala úžasnými parapsychologickými schopnostmi a neomylnými prorockými vizemi. Mimo jiné naprosto přesně předpověděla datum i způsob smrti pána z Blackburnu, na jehož panství žila. S neomylnou jasnozřivosti odhalila pachatele několika závažných zločinů a pravděpodobně disponovala i dalšími neobvyklými vlastnostmi. To ji nakonec vyneslo obvinění z čarodějnictví a vampyrismu. Oběťmi jejich krvežíznivých choutek měli být především mladí muži. Navzdory tomuto podezření se provdala za plukovníka Jamese Rupertse. Dne 9. června roku 1913 za nevyjasněných okolnosti zemřela. Těsně před svou smrtí prohlásila, že přesně za osmdesát let se vrátí na svět a pomstí se za všechna příkoří. Teprve tehdy prý dojde ke skutečně krvavým orgiím.Nenávist a strach z ženy vampýra sahaly až za hrob. Přestože se psalo již dvacáté století, Anglie nedovolila Sarah Ellen pohřbít na svém území a zákaz vozu upíra vydaly i další země Evropy. Vdovec musel rakev se zemřelou naložit na loď a vydat se na strastiplnou pouť kolem světa. Všude i v těch nejzapadlejších přístavech žádal o povolení k pohřbení své ženy, ale marně. Teprve jihoperuánské Pisco na druhém konci zeměkoule souhlasilo. Sarah Ellen byla pochována na zdejším hřbitově. Spolu s jednou starou srbskou ženou, jejiž údajně nemrtvé tělo bylo v roce 1910 ve vesnici Sujos vykopáno a probito dřevěným kůlem, se tak stala posledním známým upírem dvacátého století. .
Po celých osmdesát let, kdy se měl upír vrátit a zaútočit si občané Pisca vykupovali jeho přízeň květy. Je to snad jediný hrob, u nějž květinová výzdoba nikdy nechybí. Když se obávaného dne roku 1993 Sarah Ellen nezjevila, došli tamní občané k neklamnému přesvědčení, že v posledních chvílích bylo umírající ženě špatně rozumět a tak ji místo po slibovaných osmdesáti letech musíme čekat v jiném termínu. Kdy, to nikdo neví, ale jednou se jistě ukáže.
OPRAVDU MRTVÁ ZÁHADA?
Pozoruhodný příběh Sary Elllen není jedinou současnou upírskou záhadou. V San Franciscu v roce 1998 jednadvacetiletý mladík podřezal hrdla třem ženám, bez domova a pil jejich prýštící, ještě horkou krev. Po dopadení tvrdil, že je 2000 let starým upírem, který pitím lidské krve získává sílu a dlouhověkost.
V polovině léta roku 2000 prošetřovala americká policie velmi neobvyklé udání. Na Joshua Roise ze San Francisca se vrhl neznámý muž, prokousl mu hrdlo a dvě minuty z otevřené rány sál krev. „
„Jel jsem svou toyotou do Santa Cruz. Cestou jsem vzal do vozu stopaře. Vezl jsem jej asi devadesát minut. Během cesty jsme se normálně bavili. Vůbec mne nenapadlo, že se z něj nakonec vyklube novodobý vampýr,“ uvedl Roise do protokolu. „Požádal mě, abych ho v Ashbury vysadil u nákupního střediska. Když jsem zastavil, muž se ke mně prudce naklonil. Myslel jsem, že mi chce poděkovat za svezení. On mi dal pusu, pak mne zmáčkl, že jsem ani nemohl dýchat, a nakonec se mi zahryzl do krku. Trvalo mi dvě minuty, než jsem se mu vymanil a na silnici zastavil policejní auto. Ten chlap měl sílu jako zvíře.“
Policii upíra dopadla. Podle dokladu šlo o devětatřicetiletého Erika Davida Knighta. Po zatčení se snažil svůj čin vysvětlit tím, že trpí neznámou nemocí, která mu zabraňuje jíst a pít jako normální lidé. „Je mi strašně zle. Potřebuji krev,“ opakoval stále dokola.
Lékařská zpráva dokazuje, že Roise utrpěl značnou ztrátu krve. Rány na hrdle musela být sešita několika stehy.Policie vyhlásila pohotovost. V oblasti San Francisca bylo totiž náhle ohlášeno značné množství pohřešovaných osob. Panuje podezření, že se také mohly stát oběťmi vampýra. Vyšetřování pokračuje a podobné případy se množí.
Náš svět není tak obyčejný, jak se zdá. Kdesi hluboko pod nánosem všednosti jsou ukryty stopy fascinujících tajemství. Útržky dávno odvátých dějů, minulost plná záhad a nevysvětlených okamžiků. Čekali bychom, že moderní věda jednou provždy skoncuje s nadpřirozenými jevy a tajemnými úkazy, že odhalí vše skryté a najde odpovědi na většinu vzrušujících otázek, ať již se týkají naší historie či současnosti. A je to přesně naopak. Jak se rozrůstá archeologický výzkum, přibývá nálezů s nimiž si nevíme rady. Čím více důmyslných přístrojů a technických postupů se používá, tím více se vynořuje nových záhad. Ve svých knížkách a filmech se pokouším dotknout alespoň některých z nich. Teď přibyly tyto stránky. Najdete na nich informace o novinkách z nakladatelství Mystery Film, tedy o tom, které knihy připravujeme k vydání, jaké hrané filmy či dokumenty právě natáčíme, články o záhadách i překvapivých objevech, a časem, jak doufám, i videosnímky, které natáčíme v různých koutech naší planety. Váš ARNOŠT VAŠÍČEK